Jsem Míša. Narodila jsem se jako hodná holka. Ta, co se přizpůsobí. Ta, co nechce být na obtíž. Ta, co se usmívá, i když to uvnitř bolí. A pak jsem se v tom ztratila.

Možná to znáš i ty… Ten pocit, že děláš všechno správně – ale uvnitř se dusíš. Že se snažíš, ale pořád je to málo.

Můj přerod nezačal u porodu jiných žen. Ani u toho mého. Začal, když jsem pochopila, že nežiju svou pravdu.

Byla jsem porodní asistentka, která dokázala být pravdivá a silná, když byla s klientkou sama. Ale v kolektivu? Tam jsem se ztrácela. A pak přišla Amálka. Se svou nemocí, ekzémem, křikem, bolestí. A já, místo abych bojovala, začala naslouchat.

Krok za krokem jsem začala rozmotávat klubko svých vlastních vzorců: rolí, očekávání, zranění, viny.
Nešlo o instantní změnu. Šlo o hluboké ponoření se do pravdy.

Zjistila jsem, že pomáhat druhým jen z role zachránkyně nestačí. Chtěla jsem vytvořit prostor, kde se nemusíš opravovat.
Jen být. A s mou pomocí znovu nalézt samu sebe.

Dnes tvořím terapie, konzultace, online programy, klub i offline setkávání. Ale pořád jde o jediné:

🔹 Držím prostor.
🔹 Naslouchám.
🔹 Nepřesvědčuju.
🔹 Navádím.

A když budeš chtít, půjdu tím kouskem cesty vedle tebe.

Ne s odpověďmi. Ale s otázkami, které otevřou to, co je připravené být viděno.